gangsta

Ku Klux Klan je označení pro několik historických i současných tajných militantních organizací působící hlavně na své domácí půdě ve Spojených státech. Pochází z jižních států a její hlavní myšlenkou je vláda bílé rasy. KKK má záznamy nejrůznějšího násilí, vražd, napadání afroameričanů, Židů a ostatních národnostních menšin. Název Ku Klux Klan je odvozen z řeckého slova „kuklos“ („kruh“), což ve spojení se slovem „klan“ převzatého ze Skotska vyjadřuje těsnou kmenovou sounáležitost bílé rasy. Historie Ku Klux Klanu v USA Z americké občanské války, která skončila v roce 1865, sice vyšla Konfederace jako poražená strana, nicméně její stoupenci se nechtěli smířit s novým společensko-politickým uspořádáním, kde by mělo mít černošské obyvatelstvo stejná práva jako bílé. Odmítání poválečné rekonstrukce vedené bývalými otroky a bílými republikány spojovalo mnohé zastánce původního systému. Vznikala četná uskupení, jejichž cílem bylo navrátit společnost do předválečných poměrů, tedy opětovně zavést vládu bílé rasy. Se sílícími regionálními frakcemi KKK sílily i útoky proti afroameričanům. Poté, co kongres schválil dodatek k ústavě, v němž de jure znemožnil rasovou diskriminaci, odpověděl Ku Klux Klan vlnou násilí. Z KKK se stávalo masové hnutí, které nemilosrdně „trestalo“ zastánce rasové rovnoprávnosti a provádělo lynče, kastrace, upalování a další krutosti na černém obyvatelstvu. I když v roce 1869 byl KKK oficiálně zrušen (mj. po ofenzívě federální vlády), jeho činnost neustala. Pokračující aktivity vedly vládu k vyslání armády do Jižní Karolíny, čímž byl KKK značně oslaben. Kromě toho byly koncem osmdesátých let přijaty zákony, které částečně znevýhodňovaly černošské obyvatelstvo, což umlčelo některé další radikály. Na přelomu století proudily do Spojených států milióny imigrantů z jižní a východní Evropy a u domácího obyvatelstva to vyvolávalo xenofobii. Nejednalo se pouze o otázku národnosti, ale i náboženskou. S přistěhovalci totiž přicházel i katolicismus, který se dostával do střetu s místním protestantismem. Když veřejnost shlédla kontroverzní film Zrození národa („The Birth of the Nation“), bylo jím mnoho lidí i vlivem soudobého sociálního napětí osloveno. Řady Ku Klux Klanu se rozšiřovaly a začala takzvaná druhá éra Klanu. KKK se nyní orientoval nejen proti černochům, ale i proti katolíků, Židům, komunistům, alkoholikům apod. Jako prostředek na zastrašování nepřátel a ukázku své síly používali členové Ku Klux Klanu ceremoniální pálení kříže. Nastával zlatý věk Ku Klux Klanu. Odpor u „pravých Američanů“ vyvolávali jak černoši, kteří se vrátili z první světové války a domáhali se svých práv, tak hnutí za práva žen. Počet členů KKK se razantně navýšil a opět docházelo k násilnostem – lynčování, bičování a dalším. V roce 1925 dosáhl KKK i přes některé vnitřní spory svého vrcholu. K hnutí se hlásilo přes čtyři miliony Američanů ve 46 státech. Svou sílu předvedl Klan na masové demonstraci ve Washingtonu, které se zúčastnilo 40 tisíc uniformovaných stoupenců. Americkému Klanu ovšem chyběla koncepčnost. Jednotlivé frakce mezi sebou soupeřily a z vnějšího hlediska lidem vadila i jeho násilná činnost. Členská základna se radikálně zužovala a v roce 1944 byl klan oficiálně rozpuštěn. Pokusy těch, kteří s rozpuštěním nesouhlasili, zůstávaly bez větší odezvy. Opětovně se myšlenky KKK probudily v době, kdy sílila hnutí za občanská práva (včetně práv pro afroameričany). Tato, takzvaná třetí éra Klanu, s sebou přinesla především boje proti zastáncům občanských práv bez ohledu na barvu pleti, vraždy, vypalování kostelů s afroameričany a bombové útoky. Na konci padesátých a v šedesátých letech vznikaly v rámci organizace víceméně samostatné skupiny, které mezi sebou soupeřily. Některé skupiny se vyznačovaly extrémní brutalitou, čímž KKK rychle ztrácel příznivce mezi veřejností, která požadovala zakročení proti Klanu. Vliv KKK upadl. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se objevuje nová pravicová nenávist vůči přistěhovalcům mj. z latinskoamerických zemí, především z Mexika. Sice se někdy toto období označuje za „čtvrtou éru klanu“, ovšem spojitost s původním KKK je spíše zavádějící. Z dřívějšího Klanu se postupně odštěpovaly nové skupiny, které se orientovaly různými směry: některé si osvojily myšlenky neonacismu, z jiných se stály militantní organizace. Roztříštěnost provází KKK až do současnosti, i když činnost některých frakcí je poměrně znatelná.